Systém

posted in: Lyrics | 0
Systém
4 of 2 votes

Systém

 
Osobní krize, nevim, jak to dát.
Přemejšlim, jestli má můj život smysl,
když musim
zejtra zas  do školy vstát.
Hrát si na školáka
krotkýho jak ovečka,
zase budu muset
dělat chytrákum blbečka.
Na to vám z vejšky seru.
Konec, tečka.
Mačkat se v lavici,
zas namáhat si palici,
nastavovat zadnici
všem těm blbejm kecům,
když nespočtu rovnici.
Že skončim na ulici.
No někdy si říkám,
že měl bych aspoň klid,
že bych mohl pak svůj život
trochu svobodnějc žít.
Ale vždycky mě to přejde,
tak co na tom sejde,
stejně se musim smířit,
i když to někdy nejde.
 

Nebudem pořád mladí,

tak úsměv na tváři
a buďme rádi,
že nám to celkem vychází
že nám to dobře ladí.
 
Tak tam dřepim znova,
čumim jako sůva,
Zrovna jsem se zaposlouchal,
co mele za hovna.
Kvanta dat a údajů
a k čemu to všechno?
Aby z tvojí klasiky
udělali techno.
Do hlavy ti narvali
svoje vlastní názory.
Kreativitě zas pořád
do cesty stavěj závory.
Ještě školní úbory
a máme to komplet.
Tomuhle se dneska říká
všeobecnej rozlet.
 

Nebudem pořád mladí,

tak úsměv na tváři
a buďme rádi,
že nám to celkem vychází,
že nám to dobře ladí.
 
Je to trochu vtip,
jak můžeš vlastně lítat,
když ti hnedka ze začátku
zastřihujou křídla?
Možná mají strach,
že by systém krachl,
že dát mi volnou ruku,
změnil bych ho v prach.
Měli bysme stoupat
po evolučnim žebříčku,
zatim se ale furt snažim
zvládnout překousat přesličku.
K tomu přidám stavbu šutru,
jantaru a žuly.
Když došlo na buližník
začal jsem ztrácet vůli.
Bižuli jsem přežil,
další máme matiku.
Nesrat se tu s rovnicema,
už bych mohl bejt v balíku.
Když po nás začne chtít,
abysme X našli,
opravdu už přemejšlim,
že hodil bych si mašli.
 

Nebudem pořád mladí,

tak úsměv na tváři
a buďme rádi,
že nám to celkem vychází,
že nám to dobře ladí.
 
Jestli to někam vede,
teď můžu říct stěží,
jediný co vnímám,
je to, jak nám čas běží.
S každou další minutou
utíká do prázdna
a už se nikdy nevrátí.
Není čas na to,
žít život jinejch lidí,
zato
musíš si svýho času vážit,
je cennější než zlato.
Co ty na to, hlavo?
Na nesouhlas se mnou
máš samozřejmě právo.
Můžeš se sebrat a odejít,
dveře jsou přímo támhle.
Chápu, ten proud kritiky
je na tebe moc náhlej.
Je to ale zkrátka
můj upřímnej názor,
jestli s tim máš problém,
dávej si na mě pozor.
Nesnášim dozor
a nesnášim cenzuru.
Nesnášim zmrdy který
kurvěj podstatu výtvoru.
Prej, že je to skandál,
prej, že to neni morální!
To celá dnešní společnost,
ty asi nejsi normální!
Možná to v mym podání
může znít trochu tvrdě,
musí vám ale bejt jasný
že začíná to smrdět.
 

Nebudem pořád mladí,

tak úsměv na tváři
a buďme rádi,
že nám to celkem vychází,
že nám to dobře ladí.
 
Všude samý nároky,
všude samej stres,
nejeden z nás si řekl,
že tohle už je přes.
Žáci v dnešní době
připomínaj stádo,
neni tu slova svoboda,
tak, jak by se zdálo.
A to málo, to nestojí za řeč.
Všechny naše poznámky
vždycky padaj vniveč.
Vážně tohle chcete?
Poslouchat slepě, mlčky?
Následovat pravidla
jak pastýře ovečky?
No nebojte se, tenhle
systém se nám zachová,
minimálně po dobu
kdy tam sedí Valachová.
Tak nelžeme si do kapsy,
do který máme hluboko,
můžeme se snažit, ale
vždycky to bude naoko.
K čemu je nám se tu furt
dokolečka mořit,
když pak ani nemůžeme
žádný hodnoty tvořit.
Mlít, to nám jde dobře,
profi jako kafemlejnky,
stále nám ale chyběj
základní pole do tajenky.
Když neznáme k tématu
ani hlavní body,
akorát se pokoušíme
marně vařit z vody.
Když ani to nefunguje,
pak obálkový metody.
Dělám si prdel,
ale věrim,
že i to má jistě svoje výhody.
Haha
Mě už však při vědomí
držej jen různý náhody,
drobnější dohody
a nekonečný výmluvy,
že musim na záchody.
Všechno řešit jak sudoku,
asi by mi jeblo.
S přáteli po boku,
no to by bylo,
abys se něco nepovedlo.
Tak či onak,
pár sklenek by bodlo.
když už čtu ten brak.
Doufám, že všichni chápete,
přes to nejede vlak.
 

Nebudem pořád mladí,

tak úsměv na tváři
a buďme rádi,
že nám to celkem vychází,
že nám to dobře ladí.
 
Nebudem pořád mladí,
tak úsměv  na tváři
a buďme rádi,
že po všem jsou játra
s náma stále kamarádi.